Klíč - spolek invalidů Cvikov, z.s.
  

Menu:

© Ing. Alexandr Milichovský

Horní Libchava a jelení obora ve Skalici 5. září 2018

Zájezd Spolku invalidů za humna (do Horní Libchavy a Skalice)
    Z důvodu zákazu rozdělávání ohňů se nemohla uskutečnit naše olympiáda jejíž ukončení, opékání buřtů, je pro nás vždy zlatý hřeb. Tak naše vedení Spolku invalidů ze Cvikova s názvem Klíč hledalo řešení. A vida! Za humny je drak. To je název pohádky, jak jistě víte. Ale my jsme tam našli úplný poklad. Aby jste pochopili. Jeli jsme autobusem na odpolední výlet do Horní Libchavy a pak do Skalice u České Lípy. Na zámku v Horní Libchavě je umístěna etnografická výstava s názvem Svět Oldřicha Kiliána, což je současný vlastník a cestovatel. Fotky z různých zemí s jejich obyvateli, různé artefakty a dřevěné sochy, stoly, židle a trůny, na které je dovoleno si sednout, nás zaujali a hned jsme to vyzkoušeli. Na zámku má stálou scénu i Princeznino pohádkové divadlo, které pořádá spoustu akcí pro děti. Velmi spokojeni s prohlídkou jsme se přemístili v zámeckém areálu na druhé nádvoří na občerstvení. Postarala se o nás paní Kávenská. Měli jsme na výběr spoustu dobrot, dortíků a koláčků a kávičky, čaje a spoustu dalšího. To byla příležitost na posezení a pokec.
    Pak jsme pokračovali autobusem do Skalice, kde se nachází dančí a jelení obora, jejímž majitelem je pan Jaroslav Tatarkovič. Zdatnější z nás prošli celou trasu okolo obory a viděli jistě dost, ale my ostatní jsme šli jen na kraj obory, kde se k nám přidal i pan Tatarkovič, který přivolal zvěř. Valila jsem oči na ta velká zvířata. Krasní daňci a laně a obzvláště velký jelen, který nám předvedl jeho chování na kraji říje. Ozýval se jeho lani a ta se zase ozvala jemu. Pak nám pan Tatarkovič vyprávěl o zvířatech. Jeho povídaní bylo poučné a zajímavé a působilo jako balsám na duši. Z vyprávění bylo poznat, že se věnuje své práci se srdcem. No a pak už jsme jenom dojeli do restaurace U Slunce, kde si dal každý co chtěl. My jsme si dali topinku se směsí masíčka a moc jsme si pochutnali. Bylo to hezké ukončení výletu.
    Celkově jsme viděli spoustu zajímavého a zároveň jsme měli možnost se spolu zase vidět a popovídat si. To je totiž v životě také potřeba. Někteří z vás si mohou říci, že to asi přeháním, ale vězte, že já bych to brala dříve také tak. Po mé nemoci si vážím každé chvilky, kdy se dostanu mimo bydliště. Něco prožiji, něco uvidím a někam se se svými silami doploužím. Proto musím poděkovat i své kamarádce Evě, která pro mě vždy dojede a zase mě doveze domů. Jsem jí za to moc vděčná. No a nakonec nemohu zapomenout na ty, kteří tyto akce plánují, abychom my všichni byli spokojeni tak, jak jsem byla já. Nezbývá nic jiného než se zase těšit na další výlet, tentokrát do Mladé Boleslavi do automobilky Škoda Auto.
                                                             Dvořáková Alena z Mařenic
03.jpg 06.jpg 10.jpg 12.jpg 15.jpg 20.jpg  24.jpg 27.jpg 28.jpg 29.jpg 30.jpg 33.jpg 35.jpg 38.jpg 40.jpg 42.jpg 43.jpg 45.jpg 48.jpg 49.jpg 51.jpg 56.jpg 57.jpg 58.jpg 61.jpg 64.jpg 66.jpg 70.jpg 71.jpg