Klíč - spolek invalidů Cvikov, z.s.
  

Menu:

© Ing. Alexandr Milichovský

Výlet do mladoboleslavského závodu Škoda Auto 25.10.2012

Výlet členů STP Cvikov do mladoboleslavského závodu Škoda Auto

Ve čtvrtek 25. října vyjel ze Cvikova autobus pana Chlupa naplněný členy STP do Mladé Boleslavi, kde jsme měli shlédnout automobilové muzeum a výrobní linky v závodě.
Počasí celý den vládlo těžce podzimní, i když v jednu chvíli slunce vykukovalo, marný boj s mraky prohrálo. V budově před muzeem jsme se dozvěděli pár důležitých informací. Jednak, že muzeum je v opravě a uvidíme jen depozitář, za druhé, že opravují záchodky, tak jsme u dvou cimérek odstáli frontu (poslední dobou častý jev v tomto státě), za třetí, že musíme mít na uších sluchátko, abychom slyšeli průvodkyně, které nám jako čtvrtý bod byly přiděleny hned tři (mezi námi chlapy - bod příjemný). Když jsme vše toto vstřebali a byli připraveni, exkurze mohla začít. První cesta vedla do depozitáře, kde nám byla nastíněna historie vzniku výroby aut, když pánové Laurin a Klement začali výrobou jízdních kol, posléze motocyklů a nakonec automobilů. Po shlédnutí exponátů a vyslechnutí obšírného výkladu paní průvodkyně, jsme přejeli busem do samotného závodu. Vjeli jsme bránou číslo 8 a po několika zákrutách jsme vysedali u linky na výrobu Fábií. Linka je rozdělena do několika řad, je pásová, takže se po určitém čase pohybuje a je dost zautomatizovaná tak, že některé operace provádějí jen naprogramovaní roboti, jiné dělají lidé, ale s velkým množstvím přípravků a různých vychytávek k usnadnění a zrychlení práce. Je docela zajímavé procházet halou, kde je velké množství různých dílů a na konci stojí hezké nablýskané autíčko. Po shlédnutí a po vstřebání obrovského množství informací od další průvodkyně jsme opět busem přejeli k hale na výrobu motorů a převodovek. Ta je prakticky z devadesáti procent automatizovaná a člověk provádí jen kontrolu montáže. Takže díly putují po páse a robotické mašiny je kompletují podle požadovaného typu vozu. Na konci je motorárna, kde se agregáty fyzicky zaběhnou a putují na montážní linku, kde dostanou přidělenou karoserii a ostatní komponenty. Leč už byl čas oběda, tak nás opět bus zavezl k jídelně zaměstnanců. Zde byla možnost si vybrat pokrm z pěti jídel. Strava vcelku chutná, prostředí vlídné, ceny mírné. V závodě pracuje 20 tisíc lidí, tak se kuchaři mají co ohánět. Ven jsme vyjeli branou č. 13. To je poslední možná brána. Odvezli jsme zpět k muzeu průvodkyně a dostali jsme cca dvě hodiny volno na prohlídku města. Někdo navštívil obchodní středisko, někdo chodil ve staré části kolem hradu a fotografoval.
No a to je vlastně pohádky konec, protože pak už nás čekala jen cesta domů.
Dá se říci, že to byl opět vydařený a poučný výlet.

Zdeněk Nigrin
001.jpg 002.jpg 005.jpg 007.jpg 008.jpg 014.jpg 848.jpg 850.jpg 851.jpg 041.jpg